|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
HENYCHOVÁ Jana, Hraničná 225, Janov n. N., 468 11, Czech republic, |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Šediváčkův long- 23.-27.1.2002 - Mistrovství ČR Odkaz na oficiální stánky závodu Šediváčkův long
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Šediváček měl být pro mne a mé psy doposud nejdelším závodem a vidina ujetých 220km ve čtyřech dnech byla i mým pohonem při podzimní přípravě aby psi byli dostatečně připraveni. Psů mám osm, trénuje jich tedy všech osm, i když o jejich předpokladech pro závodění už dnes vím své. Dalším důvodem trénovat se všemi je i ten fakt, že řev opuštěného jedince, nebo jedinců v kotci při odjezdu na tréning je tak hrozný, že ho raději nepodstupuji a tak trénují všichni. Ke konci podzimu jsme už jezdily denně kolem dvaceti km. Od listopadu jsem vyhledávala na internetu nějaké informace o závodě, a chystala povinnou výbavu pro závod. Počítala jsem se zátěží 8kg na psa. Ze závodního řádu jsem vytáhla seznam povinné výbavy a podle tohoto seznamu jsem výbavu doplňovala. Dokoupila jsem plný počet botiček, vyrobila nový stake aut pro 8 psů, rozvážila jsem potraviny na bivak, koupila mapu Orlických hor a snažila se bez znalosti trasy vydedukovat kudy asi vede trasa longu. Tak nebylo to nějaké předstartovní šílenství za účelem zvítězit, ale prostě jsem se na ten závod těšila a jednoduše jsem si přípravu užívala se vším všudy. Tak nastal ten den D a my odjeli do Orlických hor. Příjezd byl pohodový i umístění auta na stake autech- zapadli jsme v rozbahněné loučce a bylo jasné, že ven se dostaneme stejně až závod skončí. Další důvod setrvat až do konce. První večer proběhl musher meeting. Pavel Kučera- ředitel závodu- zopakoval pravidla a podezřele zdůraznil fakt, že psi mladší 18 měsíců, na závod nebudou připuštěni. Ať jsem počítala, jak jsem počítala tak jsem se těch měsíců u mých třech psů nemohla nějak dopočítat. Nezbylo nic jiného než se pravidlům podrobit. Jednalo se o 20 dní, ale měli problém i musheři s pejsky, kterým chyběl třeba i jeden den. Ach ta nedočkavost.
V den závodu se mi ani vstávat moc nechtělo, uvažovala jsem o tom, jestli to má vůbec smysl. Vyjela jsem tedy se čtyřmi haskynkami Heduš, Rózou ,Tessy a Aimy . Start byl pěkný, holky vyrazily nadšeně vpřed, ale pak přes městečko to byla hrůza. Bylo zde stále něco co se dalo sledovat a postupová rychlost přešla do kroku. Vše očuchat, minimálně každá se dvakrát vyčůrat (normálně jim stačí jednou, ale museli se zúčastnit psí pošty podél trati, kde si závodníci- psi sdělovali své pocity po startu). Za Deštným trať začala pomalu vstoupat. Pak přišel prudký sjezd na „tobogánu“. Holky nasadily tempíčko a najednou jsem zjistila, že začínáme předjíždět další spřežení. Holkám to pěkně šlapalo a byla pohoda. Na odbočce na 25km, Róza chtěla odbočit jako loni ( to je hlava), ale vydali jsme se na trochu delší trať. Tento zadní pytel jsme jeli poprvé, nebylo to zase tak hrozné a za chvíli jsme byli v cíli. Musím říct, že pocit jsem měla nad očekávání dobrý a podle výsledků prvního dne jsme jeli úplně super. V naší kategorii LT1 jsme se po prvních 45kilometrech vyšplhali na super druhé místo.
A tak jsme dojeli po 50km až do Polska po sjezdovkách mezi kličkujícími sjezdaři na místo bivaku. Naštěstí jsme nepřijeli mezi prvními, protože ti minuli odbočku uprostřed prudkého klesání na neviditelnou lesní stezku. Museli se pak složitě vracet až k titěrné červené značce, aby vůbec etapu dokončili. Na nás tu už čekali pořadatelé a na záludnost odbočení nás zavčasu upozornili. Cíl etapy a místo bivaku byli překvapující. Nebylo tu nic, jen sjezdovka a na jednom místě kde rostlo pár stromů a tím sjezdovku rozčleňovaly na dvě sjezdovky tam bylo místo bivaku. Po pár hodinách strávených za saněmi mi chvíli trvalo pochopit, že to je opravdu tak. Párkrát jsem saně přetáhla z jednoho hodně špatného místa do jiného trochu méně špatného místa, nakonec jsem sáně zaklínila za jakýsi nálet a začala budovat rovné místo ve sněhu pro stan. Vytvořila jsem solidní rovinku. Jiní musheři nalezli ještě horší místo pro táboření a ti když si nevykopali dostatečný zásek ve sněhu pro psí misky, tak pro ně mohli jít až dolů k silnici pod sjezdovkou.
Psy jsem nakrmila. Začala jsem pociťovat hlad i já sama. Protože na místě mělo být jídla dostatek, tak jsem si do pytle s granulemi jen tak pro jistotu přihodila umělohmotnou mističku se zbytkem zelného salátu a nohou od kuřete. Jak mi přišly vhod. Ještě by se hodilo něčeho se napít a nabrat nějaké pití pro sebe na zítřejší den. Máme jet 60km, tak by se cestou mohlo něco hodit. Nastalo pátrání po nějaké hospodě. To se i po řadě problémů povedlo. Ke psům jsem se vrátila co možná nejdřív. Stan byl už postaven, tak jsem holky do něj akorát vypustila a na poslední chvíli jsem urvala nejvýhodnější místo na karymatce. Občas se mne z ní sice snažili vytlačit, ale člověk musí být tvrdej a ne dát se. Poryvy větru stanem mlátily a prudký déšť do plachty hrůzně bušil. Tulili jsme se do klubíček a více méně klidně spali. Mnoho lidí se dalo večír ukolébat celkem příznivým počasím a pak noc strávili na dešti jen ve spacácích třeba i jen na sněhu, protože karymatku odnesl vítr do údolí. Start měl být ráno v sedm. Snažila jsem se nevylézat z pohodlíčka zbytečně brzo a načasovala jsem to tak akorát nasnídat psy, zabalit ledový stan, zapakovat sáně a jít startovat. Tato etapa se původně měla jet na polské straně. Podle mapy to vypadalo na velice zajímavý terén. Poláci ale nedodali slíbený skůtr na kontrolní projetí trati, nechápavě se stavěli i k zabezpečení tratě lidmi s vysílačkami. Realita byla úplně jiná proti původním dohodám s polskými pořadateli a proto tato trasa etapy byla odvolána s tím, že potřebné kilometry se natočí na české straně na již prověřených tratích. Startovalo se sjezdovkou vzhůru. Čekala nás příjemná projížďka asi 60km. K snídani jsem slupla dvě rezervní čokolády, které vozím pro jistotu v saních- jak se hodily! Poláci dodali várnici s hořkým čajem. Lepší něco než nic.
Nakrmila jsem bafinky a šla jsem se poohlédnout po něčem k snědku i pro mne. Byla jsem nějaká malátná. Zítra nás čeká už jen jeden klasický okruh, nějakých 45km. Večír probíhal ve znamení radosti z návratu do civilizace a za doprovodu muziky byly předávány neuvěřitelné zážitky z Polska. Moc jsem si veselého večera neužila. Opět na mne dolehl můj otočený rytmus a šla jsem spát se „psy“. Ráno, jako první příprava bylo vyladit váhu saní na předepsanou hmotnost. Řídila jsem se zásadou- ani kilogram na víc. Sáně mi přišly v porovnání s dvěma předchozími etapami jako nádherně lehoučké. Startovalo se v kategoriích od nejpomalejšího. Vyrazili jsme jako předposlední. Stoupáním nad Deštné jsme nabraly tempíčko. Trať byla nějaká podezřela navátá a v otevřených úsecích, kde byly i v minulých dnech naváty sněhové duny, tak ty se nějak podezřele zvětšily. Bylo to nahoru a dolu. Jak na rozbouřeném moři. Při nájezdu na „tobogán“ volal pořadatel, aby překřičel hluk větru- jedete jen midku! Tahle informace byla nějaká nejasná a nevěděla jsem jestli jsem rozuměla správně. Pod tobogánem jsme dojeli zbytek našich soupeřů, kteří se už seřadili podle svého skutečného pořadí v závodě a my se pouze zařadili na naše pozice. Postupovalo se v koloně, kde každý měl již jasné své konečné pořadí. Při cestě lesem nebylo vítr skoro cítit. Při přejezdu otevřených plání, značených tyčemi, síla větru byla již znatelnější. Bylo to tak, že jsem držela provazem saně a snažila se nedostat na vyfoukané ledové plotny, protože tam nebylo o co se zachytit a vítr měl tendenci strhávat saně i se psy dolů do údolí. V jeden moment přišel tak silný poryv větru, že jsem se nemohla ani nadechnout a pichlavý led praštil přes obličej. Vhodným doplňkem tohoto nečasu byli lyžaři, kteří větru a ledovým plotnám stejně marně vzdorovali a ještě o nás při předjíždění vůbec nevěděli a měli tendenci zamotávat se psům do šňůr. Pořád nějak nebylo moc jasné jak dlouhou trať tedy jedeme, ani při průjezdu Masaričkou to nebylo zcela jasné. Až na odbočce na midový okruh pětadvaceti kilometrů se to konečně vyjasnilo. Stál tu porouchaný skůtr a dobrovolníci opatrující tento kontrolní bod nás naváděli na zkratku k psím bedýnkám. Posilněni lokem rumu jsme vyrazili k jednomu z posledních klesání k Deštnému. Pro hustou mlhu nebyl vidět nejdůležitější záchytný bod na louce –mohutný kostel, a tak jsme udělali poslední drobný manévr trefit cestu do cíle a už byl všemu konec. Závod jsme dokončili. Bylo to celkem 185 km. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkaz na celkové výsledky LONG Kategorie : LT1 - LT1
Kategorie : LT2 - LT2
Tato mapa je ztažena z http://welcome.to/sedivackuv-long/
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
+420724045565
Chvíli jsem seděla a vymýšlela nějakou variantu jak vše zachránit. Přepadala mne deprese a smutek. Odjet domů nešlo, auto
bylo zapadlé v bahně. Nezbylo nic jiného než zůstat a vše si vypůjčit.
Dopadlo to ale tak, že kamarádi mi pomohli a vypomohli jak se dalo. Musím
říci, že zde na dlouhých tratích naleznete skutečné přátele. Jsou přece stejně
divní jako Vy, když máte tolik psů a chcete s nimi jet takový závod.
